Výrazným důvodem ke vzniku kostela byl charakter zdejšího osídlení. Nejednalo se o tradiční podhorské vesnice s mnoha zemědělskými usedlostmi, ale šlo o osady řemeslníků, ve kterých přebývali především hutníci, horníci či uhlíři, kteří od zdejších pánů pozemky dostali právě z důvodu nedalekých dolů. Tímto způsobem vznikly obce jako Chaloupky, Malá Víska, Hvozdec, Neřežín, Ptákov, Kleštěnice či Kváň.
V kostele se nachází hrobky rodu Pešíků z Komárova a na přilehlém hřbitově pak ostatky havířů a hutníků, včetně těch kteří zemřeli na následky úrazů, nebo po tom co je postihla tzv. kletba Jedové hory. Na Jedové hoře se těžila převážně železná ruda, ale také rumělka – základ barviv ale také zdroj rtuti. Díky tomu pak dělníci, kteří se nadýchali ruťových výparů, často umírali. Mnozí horníci to považovali za prokletí hory, proto vznikl název Giftberg (Jedová hora).
Roku 1870 byla těžba v oblasti Jedové hory ukončena, avšak díky novým technologiím ve zpracování železa nedošlo k úpadku oblasti. Svoje zásluhy na tom měly i Komárovské železárny, které založili již Pešíkové. Tyto železárny pro kostel v roce 1880 zhotovily litinovou polychromovanou křížovou cestu, lavice s litinovými postranicemi a litinové víko křtitelnice.
Roku 1917 v srpnu rozbili a odvezli rakouští vojáci zvon o váze šest tun, který roku 1675 daroval kostelu hrabě Bernard z Martinic. Po první světové válce přešel kostel s farou pod správu obce Mrtník.
